Hodnocení uživatelů: / 16
NejhoršíNejlepší 

Koncem roku 2008 se objevil na virtuálních pultech nový add-on pro Microsoft Flight Simulator. Jde o simulaci úspěšného dvoumotorového letadla McDonnell Douglas MD-80, konstrukčně vycházející z legendární stroje ze šedesátých let Douglas DC-9.

Tento stroj je na podobném vývojovém stupni jako klasická generace Boeingu 737 - pro simulátorové piloty to tedy již znamená možnost pracovat s FMC, stále se však jedná o letadlo, které je přímo řízeno pilotem, nikoliv o letadlo, které se pokouší řídit pilota, jak jde s trochou nadsázky říci o strojích z let devadesátých a pozdějších.Jde tedy o ideální mezistupeň mezi těmi pravými - klasickými stroji, které však vzhledem ke svému navigačnímu vybavení nevyhovují potřebám aktuálního online-létání, a stroji moderními, které do reálného létání přinášejí větší bezpečnost a komfort pro posádku, do létání simulovaného však vnášejí spíše nudu a dlouhou chvíli.

 

Nejen sovětskými stroji živ jest jejich fanda a občas je třeba si odpočinout od zelené barvy kokpitu, rychlosti v km/h a výšky v metrech. Nemluvě o situaci, kdy se zachce zaletět fandovi ruské techniky jiné trasy, než jen trasy evropské a ex-sovětské. Je přeci jen poněkud zvrácené brousit americké nebe na trase San Francisco - Las Vegas na palubě TU-154 nebo Jaka-40. A proto jako jeden z obdobných nadšenců jsem se začal zabývat tím, jaký západní stroj bych měl zvolit, abych si nepřipadal jako zrádce budíkové techniky, nebo aby se mi nezdálo, že místo kvalitního simulátoru letadla  pilotuji nějakou hračku, která si na kvalitní add-on jen hraje (a řekněme si otevřeně, že po TU-154M od Projektu Tupolev s jeho simulací systémů a obsáhlou dokumentací se jeví být hračkou každý druhý komerční add-on).

Po dlouhém tápání jsem zvolil add-on osvědčeného tahouna středních amerických tratí, následovatele legendární DC-9 - stroj McDonnell Douglas MD-80. Hlavním důvodem bylo, že se tvůrci chlubili tím, že jejich produkt je opatřen rozsáhlou dokumentací, manažerem nakládky, a hlavně možnosti volby, zda kokpit je digitální ve stylu 80.let, či z větší části analogový ve stylu let 70.A protože jsem s tímto produktem zatím poměrně spokojen, rád bych se na stránkách Vrtule o mé dojmy podělil.

Koupě a instalace

Produkt je nabízen ve dvou variantách: Standart za 40 EUR a Professional za 50 EUR. Kromě pochopitelného rozdílu v ceně jsou zde poměrně podstatné (ale nijak zásadní) rozdíly ve výbavě. PRO verze nabízí především možnost nakonfigurovat si vlastní kokpit, což je praktické především pro ty, kdo nemají rádi klasický digitál a dávají přednost budíkům. PRO verze je kromě toho nezbytná pro majitele širokoúhlých monitorů, jen se zde totiž najdou wide verze 2D panelů. Blíže o rozdílech viz http://www.flythemaddog.com/features.php.

Příprava letu

Podobně jako např. TU-154 od Projektu Tupolev začíná naše cesta do virtuální MD-80 u konfiguračního a nakládacího programu. Zde si virtuální pilot může nakonfigurovat vybavení kokpitu, pokladovou barvu panelu, vzhled displejů (např. tvar břeven flight directoru atd.), a pravděpodobnost vzniku závady na některých systémech. Kromě toho konfigurátor po zadání odletového, cílového a záložního letiště (a trasy) vypočte potřebné množství paliva, naloží náhodné množství cestujících a pak už je na panu virtuálním kapitánovi, jak cesťáky a jejich bagáž rozmístí po letadle tak, aby byla zachována centráž podle letové příručky. Po odsouhlasení program naloží ve FS letadlo sám, a rovněž jej i naplní palivem, takže se nemusíme obtěžovat ručním zadáváním hodnot. Větší komfort už asi autoři poskytnout nemohli.

Add-on je doplněn obsáhlou dokumentací, včetně přiruček, zabývajících se vysvětlením chodu a ovládání jednotlivých systémů, tabulek s rychlostmi pro vzlet a přistání, checklistů pro normální a abnormální situace i blbuvzdorného tutoriálu pro začátečníky.

Hodnocení 10/10

Vizuální model

Po spuštění simulátoru si můžeme prohlédnout to, co je zřejmě pro zážitek z letu tím nejméně podstatným, ale ruku na srdce — kdo si rád neprohlíží své krásné vituální éro zvenku? A u MD-80 je se opravdu na co dívat. Elegance této dlouhé dvoumotorové krásky byla do FS přenesena na 99%. Všechny dveře a vstupy jsou pochopitelně funkční, včetně těch umístěných v zadní části trupu a opatřených výsuvným schodištěm. Příjemnou třešničkou na dortu je možnost v konfiguračním programu nastavit, zda je letoun opatřen kuželovitým zakončením, používaným u MD-80 staršího data, či zakončením zploštělým typickým pro novější stroje. Samozřejmostí je velká řada oficiálních livrejí všech možných i nemožných evropských i amerických aerolinek. Model se zdá být dobře optimalizován, takže výraznější pokles FPS při pohledu zvnějšku nehrozí.

Kokpit a simulace systémů

Jak už bylo řečeno, add-on nabízí více variant konfigurace pilotní kabiny vašeho MD-80. Konkrétně jde o volbu mezi digitálním a zčásti analogovým vybavením (analogové jsou především motorové přístroje), u obou verzí jsou však zachovány 2 displeje - prvý s umělým horizontem a druhý navigační. Milovník retro stylu zde však může postrádat plně analogový kokpit, kterým byly opatřeny starší stroje MD-80, ještě pod názvem DC-9 Super 80. Pokud jde o navigační počítač, nabízeny jsou 2 typy FMC, a to buď od Honeywella, nebo od firmy Canadian Marconi. Ti, kteří již mají zkušenosti s klasickou generací 737, jistojistě sáhnou po variantě prvé, protože jim odpadne potřeba se navigační systém učit. Honeywellovský FMS v B737 Classic a v MD-80 jsou totiž prakticky totožné.

Grafika kokpitu je velmi dobrá, výhrady by snad mohly být jen ke zpracování elektronického umělého horizontu. Kromě toho, že jeho bitmapa nevypadá přiliš vábně, má přistroj nepříjemnou tendenci při pohybu zvláštním způsobem poskakovat.

Ergonomie panelu je vynikající, je zde plno klikspotů, otvírajících jednotlivé vedlejší panely (overhead, panel kopilota) a máme zde i centrální navigační klikspot ve tvaru miniatur všech panelů, ze kterého otevřeme kterýkoliv z nich. Velmi příjemná je podle váhy automaticky aktualizovaná tabulka rychlostí pro vzlet a přistání, i automaticky vytvářené letové dokumenty, které vám po zavření dveří «přinese» ramp agent.

Plusem je jistě funkční Weather radar, který umožňuje i naklánění antény vzhůru a dolů obdobně, jako u radaru Groza od Projekt Tupolev. Další příjemnou paralelou s Projektem Tupolev je funkční letový zapisovač (Flight Data Recorder), který v příslušném adresáři vytváří tabulkový soubor s letovými daty, podle nichž si můžete kontrolovat svoji pilotní výkonnost.

Množství simulovaných systému je velmi uspokojující, simulována je hydraulika, klimatizace, tlakování kabiny, dokonce i odmrazovací systém. Letadlo si v žádném případě nenechá líbit žádné hrubosti, chyby při spouštění motorů se vám odvděčí «hot startem», který Vám znemožní motor znovu nastartovat , příliš intenzivní brzdění pak způsobí výrazný pokles účinnost brzd.

Zlatým hřebem simulace je poté možnost letět po síti v posádce letadla, což umožňuje přiložená utilita Multicrew. Toto jsem neměl možnost zatím zkusit, ohlasy z doslechu jsou ovšem fascinující.

Vysoká míra simulace si žádá zvýšené hardwarové nároky — s průměrným strojem se při zobrazeném panelu stěží dostanete přes 20 FPS. Konfigurační program ovšem naštěstí umožňuje simulaci zjemnit potlačením některých detailů na přistrojích.

Hodnocení: 9/10

Letová dynamika

Podle mého názoru jde o největší slabinu tohoto addonu. Dlužno ovšem podotknout, že jsem zhýčkán nedostižnou a legendární dynamikou TU-154 od Projektu Tupolev. Škoda že jím vytvořenou převratnou možnost ovládání stroje přes externí joystick utilitu napřevzali též tvůrci komerčního addonu. Defaultní dynamika FS totiž nenabízí pocit setrvačnosti těžkého letounu, který s ní reaguje téměř okamžitě. U tohoto stroje se zřejmě nepředpokládá, že jej budeme delší dobu ručně pilotovat, autopilot je zapnut krátce po vzletu a vypínání těsně před přistáním.

Autoři sice uvádějí, že letová dynamika je testována reálnými piloty MD-80, ale nechce se mi věřit, že by se reálná MD-80 chovala ve vzduchu (a především na zemi) jako splašená kráva. Například vzhledem k citlivosti stroje na ovládání pedály je jeho udržení v ose dráhy při vzletu nebo přistání neřešitelným úkolem. Připouštím ovšem, že se tento neduh dá patrně potlačít nastavením citlivosti joye ve FS, nebo spíše ve FSUIPC, ale do těchto tajů jsem zatím nepronikl. Pokud je takto splašená MD-80 i ve skutečnosti, autorům se za nepříznivé hodnocení dynamiky omlouvám.

Hodnocení: 5/10 (pokud se mýlím, přičtěte si 3 body)

 

Celkové hodnocení

9/10

I přes poměrně vysokou cenu se jedná o add-on pro pokročilé, který lze jen doporučit. Typická pro něj je detailnost simulace, velmi kvalitní doprovodná dokumentace i související programové vybavení typu Load Manager. Výhodou je i kompatibilita navigačního systému s Navigraphem, používá se zde formát PMDG. Podle ohlasů zvnějšku je velmi kvalitně zpracován i systém závad (včetně tzv. MELu), já jsem však zatím neměl z časových důvodů se jím blíže zabývat.

Další >